Sovy (Strigiformes) tvoří v zoologickém systému samostatný řád. Na světě bylo popsáno 205 druhů sov, zařazených do dvou čeledí, přičemž většina z nich náleží do čeledi puštíkovitých (Strigidae) a pouze 16 druhů do čeledi sovovitých (Tytonidae). V Evropě se vyskytuje celkem 13 druhů sov, z nichž 12 druhů bylo zjištěno na území ČR – 8 druhů u nás hnízdí pravidelně, 2 druhy nepravidelně a 2 druhy jsou vzácní zatoulanci ze Skandinávie. Stavba těla jednotlivých druhů sov, jejich smysly, způsob života a chování mají napříč jednotlivými druhy mnoho společného. Sovy výborně vidí i v noci, velmi dobře slyší a struktura jejich per jim umožňuje neslyšný let. Všechny tyto vlastnosti sovy využívají k lovu potravy, a to hlavně v noci. Jejich potravu tvoří menší druhy obratlovců (drobní savci a ptáci) a doplňkově, u některých menších druhů, i hmyz. Sovy se kromě zbarvení peří odlišují velikostí těla a typem biotopu, který obývají. Naší nejmenší sovou je kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) s hmotností v průměru od 59 g (samec) do 99 g (samice), s rozpětím křídel od 35 cm (samec) do 38 cm (samice). Naopak největší sovou je výr velký (Bubo bubo) s průměrnou hmotností od 1 900 g (samec) do 2 600 g (samice), s rozpětím křídel od 157 cm (samec) do 168 cm (samice). Z deseti u nás hnízdících druhů sov pět druhů hnízdí v lesních biotopech a pět druhů v otevřené kulturní zemědělské krajině. Většina našich sov u nás hnízdí řídce či vzácně, jen dva druhy jsou relativně běžné – v lese je to puštík obecný (Strix aluco) a v zemědělské krajině kalous ušatý (Asio otus). Zatímco populace některých lesních sov jsou poměrně stabilní (jejich potravu tvoří většinou více druhů drobných lesních savců – myšice, hraboši, norník rudý), populace sov kulturní zemědělské krajiny prošly a procházejí složitým populačním vývojem (jejich potravu tvoří většinou hraboš polní a minoritně jiné druhy drobných savců otevřených biotopů). Sovy polykají potravu většinou vcelku, nestravitelné části (kosti, srst, rohovinu, zbytky hmyzu) vyvrhují zobákem v podobě tzv. vývržků (lidově „chuchvalců“). Všechny naše sovy jsou na nabídce potravy v podobě drobných savců bytostně závislé. A přestože loví v menší míře i ptáky, bez dostatečné nabídky drobných savců se nejsou schopny úspěšně rozmnožit!

Nejvýznamnější pokles početnosti hnízdících párů byl v posledních desetiletích zaznamenán u sýčka obecného (Athene noctua) a sovy pálené (Tyto alba), jimž je věnována tato brožura. Příčin prudkého ústupu jejich populací je více. V průběhu 50. a 60. let 20. století proběhly v ČR výrazné změny v krajině zemědělského venkova a ve způsobu jejího využívání. Tyto změny, z hlediska ekologie krajiny většinou negativního charakteru, měly za následek slučování bloků orné půdy, rozsáhlý úbytek lučních porostů, rozptýlené a zapojené zeleně v krajině. Změny v zemědělství se současně projevily ve vesnické a sedlácké architektuře, v rozdílném způsobu hospodaření a ve využívání hospodářských objektů. Slučování bloků orné půdy a úbytek rozptýlené zeleně měl za následek zánik biotopů, kde sovy kulturní krajiny nacházejí dostatek potravy v letech latence hraboše polního (hlavní kořisti) na ostatních zemědělských kulturách. Zmíněné negativní vlivy byly dále umocněny synantropizací a nárůstem početnosti kuny skalní a tedy výrazně vyšším predačním tlakem. Každoročně stovky našich sov hynou v důsledku kolizí s dopravními prostředky, zejména s automobily, na silnicích. Populace sov ovlivňují i přirozené faktory, jako jsou např. klimatické podmínky a schopnost přežít v tuhých zimách v závislosti na nabídce a dostupnosti potravy. Sýček obecný i sova pálená jsou synantropní druhy hnízdící na člověkem vytvořených stavbách a člověk svojí činností populace obou těchto druhů sov přímo či nepřímo ovlivňuje. Tradiční hospodářské a zemědělské objekty, včetně sakrálních objektů, jsou rekonstruovány a uzavírány a sýček obecný i sova pálená tak přicházejí o svá tradiční, po mnoho let užívaná hnízdiště. Proto ochranáři vyvíjejí úsilí směřující k ochraně těchto druhů sov a instalují pro ně proti predaci zabezpečené hnízdní budky do vhodných hospodářských a sakrálních objektů.

Autor: Karel Poprach