Sýček obecný patří do čeledi puštíkovitých, rodu sýčků (Athene). Je rozšířen v celé Evropě (kromě Skandinávie), v severní Africe, jižní a jihovýchodní Asii. V Evropě je jediným zástupcem svého rodu, v jihovýchodní Asii žijí další 2 druhy sýčků a ve střední a jižní Americe jeden druh sýčka.

Sýček obecný je menší sova (rozpětí křídel 54–58 cm, s průměrnou hmotností 180 g u samců a 200 g u samic). Svrchní strana těla je tmavohnědá, s hustým bělavým skvrněním, spodina je bělavá s početnými podélnými tmavohnědými skvrnami, hustějšími zejména na prsou. Křídla jsou široká a zakulacená. Zobák je světle žlutý, oční duhovka sírově žlutá. Let sýčka obecného je rychlý, výrazně vlnitý, během letu střídá fáze prudkého mávání křídel s klouzavým letem. Ve dne bývá sýček ukrytý na půdách budov nebo v dutinách staveb, v minulosti se častěji zdržoval v dutinách stromů, kde i hnízdil. Je aktivní v noci, zejména při stmívání a k ránu. Nezřídka však bývá aktivní i ve dne, kdy jej můžeme pozorovat „na hlídce“ na střechách a komínech zemědělských objektů (vyvýšená a přehledná místa). Na jaře je typické výše položené volání samce. Lidově je toto volání přepisováno jako „půjď“. Známá je pověra, že sýček svým melancholickým voláním přivolává lidskou smrt. Tento názor pochází z doby, kdy byl u nás sýček početnější a kdy se lidé se zesnulým loučili ještě doma. Bylo pravidlem, že s umírajícím se rodina modlila a bděla za mírného osvětlení a toto noční světlo bylo pro sýčka impulsem k intenzivnější hlasové aktivitě.

Autor: Karel Poprach